-

„Nejcennější klenot českých králů a českého království,“ napsal Karel IV. papeži a nepopisoval tak korunovační klenoty, ale ostatkový kříž (vlevo), který dnes tak trochu zůstává ve stínu svatováclavské koruny.


Příběh kříže

Článek pro National Geographic – říjen 2003 – Text Andrej Šumbera a Pavel Stöckl, fotografie Martin Frouz

"Nejcennější klenot českých králů a českého království," napsal Karel IV. papeži a nepopisoval tak korunovační klenoty, ale ostatkový kříž (vlevo), který dnes tak trochu zůstává ve stínu svatováclavské koruny.

Zlatý ostatkový kříž - to jsou 3 kilogramy zlata, 32 drahokamů, 9 gem, 22 perel a 6 svatých relikvií pod křišťálovými deskami. Jeho význam však přesahuje tento výčet. Dnes se mů že zdát zvláštní, že Karel IV. – císař Svaté říše římské, král český, římský, lombardský a arelatský a markrabě moravský –, jeden z nejmocnějších (i nejvzdělanějších) panovníků své doby nelitoval osobního úsilí a vlivu na zhotovení šedesáticentimetrového kříže.

Ovšem ve 14. století to byl čin, který značně posílil význam zemí Koruny české. Uctívání svatých ostatků, k nimž patří i vzpomínkové předměty spojované s Kristem, s Pannou Marií, apoštoly a postavami Starého zákona, je dnes jako forma zbožnosti řídkým jevem. Avšak právě tomuto kultu vděčíme za množství dnes tolik obdivovaných kulturních památek (především chrámů), v nichž byly relikvie uloženy. Relikvie byly totiž vnímány jako vzácné zástavy světa nebeského, zprostředkovávaly účast na nebeské existenci světce. Významné ostatky zároveň zvyšovaly slávu míst, kde se nacházely, a lákaly zástupy zbožných poutníků. A z poutníků plynuly místním nemalé zisky, vlastně srovnatelné s těmi, které plynou v současnosti z turistického ruchu.

Existence určitých ostatků na určitém místě navíc posilovala nejen obchod, ale i pocit sounáležitosti místního obyvatelstva, a jejich kult často splýval se zemským patriotismem. A pokud je vlastnily panovnické rody, byly i jakýmsi průkazem legitimity jejich vlády. Proto bylo rozhodnutí Karla IV. vytvořit pro České království jedinečnou sbírku relikvií tak významné.

"Otec vlasti" přitom vytvoření kříže jako schrány pro nejvzácnější relikvie nejen inicioval, ale patrně se osobně podílel na jeho celkové koncepci spolu s okruhem vzdělanců na svém dvoře a jednotlivé části často osobně získával po celé Evropě.

"V listině ze 17. února 1354 uvádí Karel IV.,že z dřeva Kristova odřízl vlastní rukou část, kterou posílá z Trevíru do Prahy," říká profesor Jan Matějka z kapituly u sv. Víta. Některé další dokumenty se zmiňují, že i v jiných případech jednal obdobně. Část cenností na kříži sice pravděpodobně pochází z přemyslovského pokladu, ale zbytek společně se svatými relikviemi tvoří dary cizích panovníků nebo církevních institucí. V dobových pramenech se dá údajně rozpoznat nepříliš velké nadšení nad "nutností" darovat požadovaný předmět, ale i pochopení, že vliv Karla IV. je takový, že prostě "nelze ani jinak".

Trvalým místem uložení relikvií Českého království se měla stát kaple zasvěcená utrpení Páně na Karlštejně, aby slovy zakládající listiny karlštejnské kapituly "památka slavného kříže, nejsvětějších pěti ran, hřebu, houby a umučení Páně vůbec byla věřícími v našem Království českém uctívána slavnostněji a zbožněji, než bývá zvykem".

Jsou však tyto relikvie pravé? To se dá jen těžko určit s absolutní jistotou, ale v jejich pravost se věří. Na přelomu 19. a 20. století zkoumal relikvie profesor botanické anatomie Bohumil Němec a zjistil, že například údajné dřevo z Kristova kříže je opravdu podle všeho libanonský cedr. Rovněž ostatní relikvie jsou z materiálů, které se používaly v Palestině v prvním století našeho letopočtu.

Kříž a také říšské relikvie (především Longinovo kopí, jímž římský legionář probodl ukřižovaného Krista), které měl Karel IV. jako císař Svaté říše římské v dočasném držení, byly vystavovány druhý pátek po Velikonocích během panovníkem vyhlášeného svátku Kopí a hřebu na pražském Novoměstském rynku (přibližně v místech, kde je dnes pražské Karlovo náměstí).

Zde se podle dochovaných zpráv účastnilo jejich vystavení až 100 000 poutníků, což je vzhledem k středověkým možnostem cestování a množství obyvatel království - až tři miliony - úctyhodný počet. Letos v létě jej během deseti dní společně s korunovačními klenoty (jejich součástí je kříž až od 16. století) vidělo "jen" 45 000 lidí. Věřící v době Karla IV. motivovalo i to, že zhlédnutím kříže se jim díky zvláštní bule papeže Inocence VI. dostalo odpustků – prominutí určité části trestů, které přetrvávají jako následky hříšného skutku po odpuštění viny.

Potřeba upevnit uvolněný spoj mezi vlastní relikviářovou částí a renesančním podstavcem a lépe fixovat vzácné safíry uchycené kolem kříže poskytla před letošním vystavením korunovačních klenotů dobrou příležitost pro to, aby byl kříž podrobně prozkoumán. Naposledy totiž kříž podrobně prozkoumal v roce 1903 biskup Antonín Podlaha. Díky pochopení svatovítské kapituly mohl být nyní kříž znovu podrobně prozkoumán s pomocí nových metod, které umožňují spolehlivější určení řemeslných postupů i původu použitých materiálů. Po souhlasu profesora Matějky mohla být otevřena křišťálová deska kryjící relikvie na přední straně kříže. Otevřeny a prozkoumány mohly být i malé komůrkyna zadní straně zakryté kamejemi. Umění starých mistrů bylo podrobeno zkoumání mikroskopem a jednotlivé detaily podrobně zachyceny s pomocí digitálního snímkování. Vznikl tak soubor sedmi set cenných záběrů. Detailní snímky kamejí vyvolávají úžas, jak mohli dávní umělci jemně vybrousit miniaturní detaily okem téměř nepostřehnutelné.

Přístroje pro nedestruktivní rentgeno-fluorescenční analýzu pomohly stanovit složení kovů na kříži. Zjištěné rozdíly ryzosti zlata, tj. určení poměru legujících kovů - především mědi a stříbra -, mohou sloužit například k porovnání dílů částí kříže a napovědět, zda části kříže vznikly v jedné nebo ve více dílnách.

Samy relikvie jsou osazeny v rámečcích, jejichž zpracování je různé. To svědčí o tom, že byly zkrášleny a uctívány již před vznikem kříže. A stopy mechanického poškození v místech spojovacích nýtků zase napovídají, že zájem vidět obsah relikviáře mělo více předešlých generací. Dlouhou historii v sobě skrývají i do kříže vsazené drahokamy. "Vzácné kameny a perly podle všeho pocházejí z Cejlonu, Indie a oblasti dnešního Afghánistánu, odkud musely doputovat někdy i během tisíců let složitými cestami, než se staly součástí pokladu českých panovníků. Některé z nich měly přitom ve své době cenu malého města," říká gemolog Jaroslav Hyršl, který se na zkoumání zlatého ostatkového kříže podílel.

Zmiňme se ještě o zmizelé části památky, jejíž vzhled není v dochovaných pramenech zaznamenán - o podstavci kříže. Původní zlatý podstavec musel být také fascinující - podle některých pramenů vážil téměř 30 kg. V čem spočíval jeho význam? Odpovědět si můžeme znovu hypoteticky. Karlu IV. nesmírně záleželo na budoucnosti jeho království, snažil se zajistit příznivý osud vytvořeným hodnotám. Zbožný, ale ne naivní král znal nedobrý osud mnoha královských insignií v Evropě, které se často staly zástavou při půjčování peněz královským rodům. Při nevrácení peněz bylo zlato roztaveno a vzácné kameny rozprodány. Ze stejného důvodu Karel IV. spojil osud svatováclavské koruny s Metropolitní kapitulou u sv. Víta, jež se stala jejím majitelem, a pouze v den korunovace zapůjčila vzácný předmět k obřadu. Odrazení před krádeží či zničením měla koruně i kříži zajistit zvláštní papežská klatba. Avšak pro případ, že přes klatbu by se někdo takového činu dopustil, byl zde podstavec jako zlatá rezerva obrovské hodnoty - byl téměř desetkrát těžší než kříž. Ke konfiskování a k zastavování relikviářů docházelo totiž v minulosti poměrně často, především během válek.

A opravdu vzácný klenot byl po Velikonocích roku 1425 zastaven obránci Karlštejna, aby bylo na vyplacení žoldu. Téměř o sto let později (1522) dal král Ludvík Jagellonský vytvořit současný mnohem levnější renesanční podstavec z pozlaceného měděného plechu. V roce 1626 byl dokonce zastaven celý Karlštejn Janu Kavkovi z Říčan, který vzácné relikvie odvezl z tehdy již zpustlého hradu do svého domu na Malé Straně." Až po jeho smrti, v roce 1645, byly relikvie natrvalo přeneseny do Svatovítské katedrály a jedinečná památka středověku - zlatý ostatkový kříž - zůstala zachována i pro nás.

EXKLUZIVNĚ NA WEBU
Další fotografie zachycující kříž ajehojednotlivé detaily najdete nainternetu: www.national-geographic.cz

 

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz

Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz