-

Románský relikviář byl zhotoven postupně v období let 1160 až 1210 pro benediktinský klášter ve Florennes. Na dřevěném korpusu je přibita zlatnická výzdoba zhotovená různými technikami, na které jsou osazeny vzácné kameny.


Relikviář svatého Maura

Článek pro National Geographic – listopad 2005 – připravili Andrej Šumbera, Sandra Krištofová

Speciální tým kriminalistů odtrhává podlahu hradní kaple a hlína se najednou sype někam dolů do neznámého prostoru… Na dně, mezi zbytky zeminy, skla a dřeva, leží předmět, o jehož hodnotě tito lidé možná nemají ani tušení. Od jeho nálezu uplynulo tento měsíc rovných dvacet let.

Nálezu relikviáře sv. Maura, po korunovačních klenotech druhé nejcennější památky na území Česka, předcházel příběh hodný dobré detektivky. Nechyběl v něm americký obchodník nabízející statisíce dolarů za povolení vyvézt z Československa starožitnost, „kterou nikdo nehledá, neboť nikomu nechybí“. Figurovali v něm kriminalisté, které podivná žádost uvedla do pohybu. A tak zatímco československé úřady začaly připravovat kupní smlouvu mezi státem a Američanem, tehdejší federální kriminální ústředna po devět měsíců horečně pátrala po tom, co a kde by mohl být onen neznámý historický předmět, za který cizinec nabízel v té době tak horentní částku.

Vyhodnocovaly se archivní záznamy, listovalo se v nejrůznějších seznamech, důležité však bylo i každé Američanovo slovo. Z jeho neurčitých zmínek vyplynulo, že jde o kovový a dutý obdélníkovitý předmět, který by mohl zaujmout plochu běžného konferenčního stolku a který je patrně ukrytý v nějakém uzavřeném prostoru - prý zhruba sto kilometrů od Norimberku.

Američan také řekl, že hledaný předmět není součástí kulturního dědictví československého státu, nýbrž majetkem nějakého šlechtického rodu a nemá žádný vztah k českým dějinám. Vylučovací metodou kriminalisté dospěli ke třem šlechtickým rodům, jejichž příslušníci byli po 2. světové válce odsunuti do Německa a jejichž majetek byl zabaven.

Nakonec do sebe vše zapadlo: Beaufort-Spontinové a Bečov nad Teplou, vzdálený vzdušnou čarou zhruba 100 kilometrů od Norimberku. Zbývalo „jen“ obrátit hrad vzhůru nohama…

Relikviář sv. Maura patří mezi skutečně významné velké tumbové relikviáře. Těch se zachovalo přibližně patnáct - velké relikviáře můžeme vidět například v Kolíně, Cáchách a Maastrichtu -, byť v době sílícího kultu relikvií byly honosně zdobené schrány na ostatky pro kláštery a významné kostely nezbytností. Platí to především pro kulturní oblast mezi řekami Rýnem a Maasou, kde bylo zlatnictví na vysoké úrovni a umělecké zpracování relikviářů překypovalo bohatou výzdobou. Vyznačuje se jí i skvělé zlatnické dílo, které bylo dokončeno pro benediktinské opatství v dnes belgickém Florennes kolem roku 1210. A jeho význam vzrostl, když klášter získal cenné relikvie - sv. Maura a sv. Jana Křtitele.

„Sv. Maur, mučedník, působil kolem roku 300 v Remeši,“ říká doktor Gejza Šidlovský, který se podílel na ikonografickém průzkumu relikviáře. „Za jeho kázání jej spolu s dalšími věřícími popravily římské legie.“ Maurův příběh - například kázání v Remeši, soud a popravu - ilustruje podle Gejzy Šidlovského řada šesti cizelovaných medailonů na boční stříšce relikviáře.

Osud Jana Křtitele - relikvií byla částečka jeho kosti - líčí druhá řada medailonů se skvěle vyvedenými detaily na protější straně schrány, která je dlouhá 138,5 centimetru, široká 42 a vysoká 64,5 centimetru.

Relikviář během osmi století své historie prožíval spolu s opatstvím mnohé dobrodružné a pohnuté chvíle. Klášter byl v letech 1500 až 1750 pětkrát vypleněn, relikviář jako zázrakem vždy zůstal uchován a benediktini vždy obnovili chod kláštera. Až za francouzské revoluce klášter definitivně zanikl, kostel a většina budov byly srovnány se zemí, ale relikviář byl opět zachráněn a na dlouhá léta uložen v sakristii jiného kostela ve Florennes.

V roce 1838 se značně poškozená schrána stala majetkem hraběte Beuforta – majitele tamního panství, který ji dal opravit.

„Jde o jediný případ, kdy se takto významný relikviář dostal do majetku světské moci. Však se také po následujících padesát let belgická církev s novým majitelem soudila,“ říká Robert Didier, významný belgický znalec románských a gotických relikviářů.

Alfred de Beaufort se však roku 1891 přestěhoval do Čech, kde zakoupil bečovský zámek, a vzácnou památku odvezl s sebou.

Relikviář je skvělou ukázkou různých zlatnických technik. Nejcennější jsou mistrovsky zvládnuté sošky a reliéfy. Jsou tepány a cizelovány z velmi tenkého stříbrného plechu, po dohotovení byly pozlaceny. Mimořádně pozoruhodný a na románskou dobu překvapivě nebývalý je cit pro ztvárnění apoštolů, jako by nesoucích portrétní rysy.

Emailová výzdoba je zastoupena rozmanitými geometrickými ornamenty, ale na několika z nich ve výsečích mezi soškami najdeme i figurální kompozice se starozákonními výjevy. Součástí filigránových prvků jsou šperkové kameny - a najdeme zde i kameny zdobené glyptikou. Ty jsou starší - jde o 68 vzácných antických gem, převážně onyxů, jaspisů, achátů a karneolů. Tyto precizní a miniaturní řezby do kamene, dva tisíce let staré, se ocitly na relikviáři druhotně - zatímco díla ze zlata a stříbra byla často ztavena, vzácné kameny byly použity znovu.

Čtyřicet let pobytu v zemi pod hradní kaplí relikviáři neprospělo - koroze například výrazně poškodila velmi tenký stříbrný plech, z něhož jsou vyrobeny vzácné sošky na čelech a bocích relikviáře. Ještě hůř dopadlo dubové jádro, na které byla několika tisíci hřebíčky připevněna zlatnická výzdoba.

Na jeho zkáze se podepsala i skutečnost, že z úkrytu, kam ji poslední Beaufort obávající se postupující Sovětské armády ve spěchu uložil a kde byla vystavena vlhku, korozi a plísním, se tato památka dostala v rozporu s restaurátorskými zásadami do suchého bankovního trezoru. Jádro bylo natolik poškozeno, že mohlo být pouze konzervováno a restaurátoři museli výzdobu po restaurování uchytit na jádro nové.

Správné vyměření repliky jádra bylo podmíněno nalezením správných rozměrů a modelace tak, aby tři tisíce dílů a dílků, které se vzájemně překrývají, na sebe optimálně navazovaly. Všechny díly byly demontovány a restaurovány samostatně. Rozsahem a technologiemi je toto restaurování celosvětově unikátní. Často bylo nutné oživit středověké zlatnické technologie, z nichž některé byly dávno zapomenuty, na druhé straně musely být využity moderní analýzy a vyvinuty nové postupy restaurování. Mimořádná je rovněž rozsáhlá fotodokumentace jednotlivých částí včetně nejjemnějších detailů, která byla využita při přípravě interaktivního CD, které je přílohou tohoto čísla.

Sama demontáž, restaurátorský průzkum a ověření restaurátorských technologií trvaly tři roky. Ale bylo zapotřebí dalších osmi let náročných restaurátorských prací, než se románský relikviář před třemi lety ocitl zpět na obnoveném zámku Bečov.

Je uložen v trezorové místnosti ve zcela prachotěsné vitríně s přesně regulovaným klimatem a nejmodernějšími bezpečnostními parametry. Veškeré světlo je zaměřeno na cennou památku, celá místnost jinak tone ve tmě…

„Zájem o zhlédnutí relikviáře zvýšil návštěvnost Bečova dvojnásobně,“ říká Tomáš Vizovský, ředitel památkové péče v Plzni.

EXKLUZIVNĚ NA WEBU
Další fotografie a podrobnější informace o relikviáři sv. Maura a jeho restaurování najdete na našich internetových stránkách: www.national-geographic.cz

 

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz

Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz