-

Restaurování

Historie a postup restaurování

Relikviář sv. Maura je prací kolínsko-mosanského okruhu z první čtvrtiny 13. století. Je dokladem románského zlatnictví mimořádné výtvarné i řemeslné kvality a zcela ojedinělou památkou na území českého státu.

V 11. století vznikl ve Florennes (v dnešní Belgii) benediktinský klášter, který postupně získal řadu ostatků svatých - mezi nimi i relikvie sv. Jana Křtitele, sv. Maura a sv. Timoteje. Na počátku 13. století pro ně byla zhotovena honosná schrána domečkového typu. Na dubové jádro aplikovali středověcí umělci filigrány ze zlacené mědi se vsazenými drahými kameny, které prostřídali s emailovými destičkami s geometrickými vzory. Na jednom čele trůní postava Ježíše Krista, na opačném socha sv. Maura. Po stranách relikviáře sedí v mělkých nikách dvanáct apoštolů. Všechny sošky jsou zhotoveny z tenkého stříbrného plechu zlaceného v ohni. Výklenky se soškami jsou odděleny sloupky a velké filigránové destičky se ve výsečích střídají s emaily se starozákonními výjevy.

Na jedné straně střechy jsou v šesti kruhových reliéfech ztvárněny výjevy ze života sv. Maura a jeho druha sv. Timoteje. Sv. Maur byl kněz, který pokřtil ve vězení mnoho křesťanů a byl pak s padesáti dalšími sťat. Stalo se tak 22. srpna buď v 1. nebo ve 3. století v Remeši - prameny nejsou jednoznačné. Sv. Timotej, kazatel nižšího svěcení, hlásal v Remeši evangelium, byl zatčen, vězněn, mučen a rovněž popraven. Zemřel 23. srpna společně se sv. Apolinářem, který se po Timotejově kázání obrátil na víru, byl také uvězněn a ve vězení pokřtěn sv. Maurem. V dalších šesti reliéfech na opačné straně střechy se odvíjí základní výjevy ze života sv. Jana Křtitele. Rovněž reliéfy byly zhotoveny ze stříbra zlaceného v ohni. Hřeben střechy završují velké horské křišťály.

Uvnitř relikviáře vyloženého dvěma druhy látky lemované koženými pásky byly nalezeny kosterní pozůstatky několika jedinců, textilie různého stáří a z různých částí světa, zbytky kůže, z nichž některé jsou zřejmě zbytky obuvi.

Po celou dobu své existence byl relikviář uctívaným předmětem nošeným na nosítkách v procesích a pečlivě ochraňovaným v dobách válek a nebezpečí. Roku 1798, po revoluci ve Francii, byl však klášter zrušen, jeho archiv vypálen a movitý majetek z větší části rozkraden. Jednou z mála památek, která se zachovala uložená v místním farním kostele, byl relikviář sv. Maura. V následujících letech však sláva relikviáře pohasla - podle archivních dokladů ležel v jedné se sakristií mezi starým nábytkem.
 Značně poničený relikviář, s ulámanými částmi a chybějícíma rukama většiny apoštolů, nabídla správa místního záduší ve Florennes k prodeji. Relikviář od církve zakoupil za 2.500 franků vévoda Alfréd de Beaufort, nechal ho na své náklady za 3.000 franků opravit a poté zapůjčil relikviář na výstavu v Bruselu. Po skončení výstavy nechali Beaufortové v roce 1888 převézt relikviář na své sídlo v Bečově nad Teplou.

Platnost prodeje byla dvakrát napadena: Poprvé v roce 1851 ze strany státu - obec a církev se k žalobě nepřipojila s tím, že prodej považuje za platný. Podruhé roku 1898, kdy se žalující strana, tentokrát nejen stát, ale i obec a správa místního záduší, snažila dosáhnout zrušení kupní smlouvy, neboť na relikviář sv. Maura bylo pohlíženo jako na součást národního kulturního dědictví. Vznikl vleklý soudní spor, který byl definitivně ukončen v roce 1901 mimosoudním narovnáním a stvrzením bezvýhradného vlastnictví rodu Beaufortů. Relikviář sv. Maura zůstal jako jediný svého druhu ve světském majetku.

Na konci druhé světové války museli Beaufortové jako šlechta loajální s fašistickým Německem opustit Československo. Heinrich a Friedrich Beaufortové byli podle archivních podkladů členy NSDAP a příslušníky SS. Před útěkem zřejmě ukryli relikviář do zásypu podlahy bečovské hradní kaple v domnění, že se pro něj brzy vrátí. Uplynulo však celých 40 let, které vzácná památka musela přečkat v hlíně, vystavená vlhkosti a korozi.

V červnu roku 1984 začal jistý občan USA jednat s čs. státem o legálním vyzvednutí a odkoupení blíže nespecifikované památky, ukryté na našem území za 2. světové války, kterou nikdo nepostrádá. Zatímco státní orgány vedly složitá a zdlouhavá jednání s tímto obchodníkem, který byl ochoten vyplatit 250.000 USD, snažili se pracovníci Kriminální federální ústředny starožitnost identifikovat. Z jeho informací se postupně dozvídali, že předmět má obdélný tvar, je zhruba velikosti konferenčního stolku, je kovový a dutý, je věcí v umělecko-historických kruzích známou a publikovanou, že byl v držení kosmopolitního šlechtického rodu a je zakopán asi 100 km od Norimberka. Tím se okruh pátrání zúžil na oblast západních Čech. Důkladné vyhodnocení všech informací získaných v archivech přivedlo kriminalisty k rodu Beaufort-Spontin. V soupise památek v areálu hradu a zámku Bečov nad Teplou od Dr. A. Gnirse z roku 1932 objevili fotografii a popis relikviáře sv. Maura, jehož poválečné osudy nebyly odborné veřejnosti známé. Zatímco na jedné straně vrcholila oficiální jednání mezi čs. státem a obchodníkem ve věci přípravy smlouvy, začali 4. listopadu 1985 kriminalisté systematicky prohledávat hradní areál. Relikviář byl nalezen již následujícího dne, tj. 5. listopadu v zásypu podlahy hradní kaple. Správce objektu přidělil relikviáři inventární číslo a vypracoval smlouvu o zápůjčce mezi tehdejším Krajským střediskem památkové péče a ochrany přírody v Plzni (nyní Státní památkový ústav v Plzni), pod jehož správu Bečov patří, a mezi Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. UPM také vypracovalo první orientační posudek, který relikviář označuje za monumentální dílo románského zlatnictví těžko vyčíslitelné hodnoty. Kulturní bohatství našeho státu se rozšířilo o zcela unikátní dílo. Vývoz této památky nepřipadal v úvahu.

Značně poškozený a zkorodovaný relikviář, s uhnilým dnem, odpadanými a perforovanými stříbrnými figurami a reliéfy byl po nálezu převezen do Prahy, kde několikrát změnil místo uložení. Jedním z míst byl bankovní trezor, kde v suchém a teplém prostředí pokračovala destrukce ze země vyjmutého dřeva. K památce byli přizváni restaurátoři ak. soch. Alena Nováková a Andrej Šumbera, kteří z pověření tehdejší komise provedli posouzení stavu, navrhli a následně také provedli demontáž výzdoby, aby nebyla dále poškozována pnutím vysychajícího dřeva. Při demontáži zhotovili pracovníci bývalých Státních restaurátorských ateliérů v Praze úplnou výkresovou a přehlednou fotografickou dokumentaci. Relikviář rozložený na 499 základních částí uložených na polystyrenových platech byl nakonec deponován v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, kde s ním však dále bez právního důvodu manipulovaly Státní restaurátorské ateliéry.

Ve zvláštním právním prostředí minulého režimu nebyla po celé tři roky existence Státního památkového ústavu v Plzni, na jehož objektu se relikviář nalezl, nikým brána na vědomí. Teprve na konci roku 1988 vzneslo MK ČSR dotaz, zda památkový ústav hodlá financovat restaurování. Na jaře roku 1989 bylo umožněno pověřené pracovnici PÚ v Plzni shlédnout rozebraný relikviář a zjistit, jakým způsobem celá akce probíhá. Průběh akce se ukázal s ohledem na platné právní předpisy jako poněkud nestandardní.

Naštěstí se po listopadu 1989 mohl PÚ v Plzni začít chovat jako vlastník památky. Nebyla to však jednoduchá cesta. V roce 1990 PÚ zahájil restaurátorskou akci podle platného zákona o stání památkové péči a prováděcí vyhlášky - zpracoval žádost o restaurování, požádal výkonný orgán památkové péče o vydání závazného stanoviska a následně objednal restaurování u Díla, podniku ČFVU. Sotva se tak stalo, přišel dopis z MK ČR, že rozhodnutí okresního úřadu je vadné, neboť dle právníků ministerstva kultury je relikviář věcí nalezenou, opuštěnou a o právu hospodařit s ní musí rozhodnout příslušný finanční odbor. Majetkoprávní vztah k relikviáři byl řešen zdlouhavě, až konečně k 1. 12. 1990 bylo právo hospodaření převedeno na Státní památkový ústav v Plzni. Bylo nutno obnovit závazné stanovisko k restaurování i objednávku u dodavatele. Na začátku roku 1991 vyvstal problém, kde práce provádět. Ze zcela pochopitelných bezpečnostních důvodů nebylo možné práce realizovat v ateliérech pověřených restaurátorů. Dílo však nemohlo odpovídající prostory zajistit. V té době nabídla Státnímu památkovému ústavu v Plzni své služby nově vzniklá agentura Vankol včetně prostor vhodných k zahájení restaurátorských prací a zbývalo jen relikviář převzít. Po poněkud komplikovaném jednání 26. března 1991 všech zúčastněných stran v budově Uměleckoprůmyslového muzea v Praze proběhla předávací inventura a následujícího dne se uskutečnil převoz relikviáře. Teprve poté začaly systematické restaurátorské práce týmu specialistů pod dohledem odborné komise a za konzultací se zahraničními odborníky, zejména z klenotnice dómu v Cáchách, kde měli bohaté zkušenosti s restaurováním relikviářů stejného typu - relikviáře Karla Velikého, relikviáře P. Marie a kolínského relikviáře Tří králů. Tyto tři relikviáře jsou našemu sv. Mauru nejbližší datací, výtvarným a technologickým provedením, velikostí i zachovalostí rozsahu výzdoby.

Přehled restaurátorských prací na relikviáři

duben 1991 - červen 1992:

Prací na relikviáři byli pověřeni dva naši špičkoví restaurátoři se zkušenostmi v restaurování sakrálních památek zlatnického řemesla ak. soch. Alena Nováková a ak. soch. Andrej Šumbera, kteří byli u celé akce od počátku. Byla provedena kontrola všech částí relikviáře, jejich vzhledu a stavu, dále inventarizace všech převzatých dokumentačních materiálů a stanovena organizace průběhu restaurátorských prací a jmenována odborná komise. Byly provedeny podrobné materiálové průzkumy a průzkumy všech použitých zlatnických technik a technologií, aby bylo možné volit vhodné a šetrné restaurátorské postupy.
červenec 1992 - červen 1993:

Proběhla tzv. ověřovací fáze - na malých fragmentech výzdoby byly odzkoušeny potřebné technologické postupy. Na jejich základě vypracovali restaurátoři návrh na restaurování emailů, filigránů, niella, braun firnisu a ražených částí, který byl v lednu 1993 rozeslán vybraným specialistům do připomínkového řízení. V květnu následovala konzultace navržených postupů s restaurátory v klenotnici dómu v Cáchách.

Byly zhotoveny přesné sádrové odlitky postav 12 apoštolů, Krista, sv. Maura a 12 kruhových reliéfů pomocí pečlivě sejmutých lukoprénových forem, aby mohly být zachovány informace o tvaru před vyjmutím starých sádrových výplní ze sošek. Byly vytvořeny nákresy všech stran relikviáře s předpokládanými rozměry pro vytvoření lipového modelu nutného pro tvarovou rekonstrukci jádra. Restaurování filigránových prvků výzdoby započalo opatrným vyjmutím všech kameny a jejich podložek s přesným popisem jejich umístění v osaznách. Pro potřeby průzkumu byly pořízeny odlitky gem z výzdoby relikviáře.

červenec 1993 - prosinec 1993:

Po schválení navržených postupů odbornou komisí začalo opatrné čištění všech čistě kovových dílů zlatnické výzdoby. Nejprve z nich byla ve výluhu z kořenů mydlice lékařské vymyta základní nečistota. Vzhledem k tomu, že relikviář byl rozložen na 3000 jednotlivých částí, musely být všechny díly opatřeny číselným označením, vyrytým na mosazném plíšku, připevněném tenkým měděným drátkem. Na některých měděných a v ohni zlacených částech byly provedeny zkoušky odstranění nečistot, které odolaly máčení v mydlicovém výluhu a zkoušky odstranění korozí, především nejčastěji se vyskytující měděnky. Podle utříděných zbytků dolní kovové ražené lišty byly zahájeny práce na rekonstrukci profilu a rozměrů rozpadlého dna dřevěného jádra.

Při opravě v 19. století byly sošky a reliéfy nevhodně vyplněny sádrou, která ve vlhké zemi zvětšila svůj objem a potrhala tenký stříbrný plech a znásobila dřívější defekty. Bylo nutné zvolit šetrný způsob jejího vyjmutí. Po četných zkouškách přistoupili restaurátoři k rozmělňování sádrových výplní pomocí jemného tryskání tlakovou vodou. Teprve poté mohl proběhnout detailní průzkum vnitřku reliéfů a sošek, který ukázal poškození a množství trhlin v plném rozsahu.

leden 1994 - prosinec 1994:

V tomto roce se věnovali restaurátoři především emailovým a firnisovým destičkám - jejich čištění a odstraňování koroze, zpevnění, pasivaci a konzervaci. Byly provedeny např. zkoušky žíhání filigránu a zkoušky odstranění měděnky. Všechny emailové destičky byly očištěny a konzervovány technologií doporučenou a úspěšně aplikovanou restaurátorskou dílnou v Cáchách. Aby nedošlo k poškození a kontaminaci prasklin emailů byl povrch po malých lokalitách postupně tamponován toluenem, čpavkovou vodou a uvolněné korozní produkty a nečistoty smývány čistým lihem. Důkladně vysušené a mírně nahřáté emaily byly konzervovány v roztoku vosku Paraloid B72 v xylenu, který zaplnil praskliny emailů pomocí podtlaku. Po celý rok se také restaurátoři spolu se členy odborné komise podíleli na tvorbě koncepce doprovodné expozice k relikviáři sv. Maura na Bečově a také připravili maketu s fiktivní výzdobou pro zkoušku instalace v prostorách zámku Bečov.

leden 1995 - prosinec 1995:

Došlo ke zpevnění všech filigránů restaurátory specielně vyvinutým a odzkoušeným procesem rekrystalizace, spojení konstrukce cca 76 nejpoškozenějších, převážně rozlámaných filigránů. Chybějících část byly pro zpevnění soudržnosti tvaru doplněny a ozlaceny. Pod kameny byly zhotoveny nové podložky z lipového dřeva místo již nepoužitelných papírových smotků, které v 19. století použity pro nastavení žádané výšky v lůžkách filigránů. Po provedení očištění kamenů, mineralogickém průzkumu a mikroskopické fotodokumentaci následovalo zpětné osazení kamenů. Cca 800 původních měděných hřebů se zlacenými hlavičkami bylo zbaveno korozních zplodin, vyrovnáno, zlomené byly nastaveny. Bylo zkušebně zhotoveno dalších 500 ks nových měděných hřebů. Hlavičky hřebů byly ozlaceny v ohni. Byly provedeny zkoušky očištění zlaceného povrchu stříbrných reliéfů a sošek apoštolů. Podle výsledků dosavadních průzkumů a faktických zkušeností byly zadány parametry pro truhlářské zhotovení první makety jádra relikviáře z lipového dřeva.

leden 1996 - prosinec 1996:

Probíhala příprava parametrů výstavní vitríny na Bečově za účasti a spolupráce restaurátorů. Z předložených návrhů byl akceptován model ak. soch. Šumbery. Na konci března 1996 onemocněla restaurátorka Alena Nováková a její rekonvalescence po těžké operaci trvala prakticky do pozdního léta. V druhé polovině roku bylo třeba zrealizovat přemístění pracoviště, protože se rušil objekt, kde se dosud práce prováděly. I tato skutečnost znamenala nemalé zdržení, ač do poslední chvíle pracovali restaurátoři na zkouškách aplikace výzdoby na první lipovou maketu, která byla připravena podle pokynů restaurátorů na základě odměřování jednotlivých dílů výzdoby. Současně probíhaly ve spolupráci s technologem zkoušky s výplňovou hmotou pro plastiky a reliéfy a zkoušky tvorby záplat a lepidel k jejich aplikaci.

leden 1997 - prosinec 1997:

V lednu 1997 byl zpracován záměr na rozsah plombování figur a reliéfů a uskutečnila se aplikace výzdoby na neustále upravovanou maketu, aby dřevo odpovídalo tvarem výzdobě. Zborcení původního dubového jádra v důsledku pobytu v zemi znamenalo ztrátu informace o přesném tvaru a rozměrech jednotlivých ploch památky. Proto museli restaurátoři všechny části výzdoby zkušebně aplikovat na lipový model a jeho rozměry a tvar podle potřeby korigovat. Na konci května opět proběhla konzultace se zahraničními odborníky. Fyzický stav relikviáře sv. Maura byl v důsledku čtyřicetiletého pobytu ve vlhké zemi podstatně horší, než u relikviářů cášských a kolínských. Proto i hledání vhodných technologií nemohlo důsledně vycházet ze zahraničních zkušeností a byly nezbytné zdlouhavé a pečlivé průzkumy a ověřování postupů. V té době byl již zdravotní stav Aleny Novákové špatný a trvalé zhoršování jí dál nedovolovalo fyzicky se do restaurování zapojovat. 30. srpna 1997 těžké a vleklé chorobě podlehla. Na podzim restaurátor Šumbera pokračoval v práci na korekturách dřevěného jádra. Protože některé informace o rozměrech a profilaci bylo možné pouze rámcově odhadnout, počet korektur dosáhl takového množství, že riziko omylu při výrobě definitivního jádra podle této makety bylo příliš velké. A tak oproti původnímu předpokladu vyvstala nutnost zhotovení druhé makety a opětovného navěšení výzdoby k dokonalému upřesnění rozměrů.

leden 1998 - prosinec 1998:

Bylo zhotoveno 5 až 7 sádrových odlitků ke každé sošce. Na nich restaurátor se svými spolupracovníky prováděl návrhy na doplnění a rekonstrukci modelace draperií, rukou a dalších chybějících tělesných partií, které v 19. století nahradily těžké a neumělé mosazné plomby a jiné doplňky. Ty navíc postrádaly výtvarnou formu, takže degradovaly vzhled památky. V některých případech byly v 19. století dokonce osazeny za cenu deformace a poškození původní románské sošky. Návrhy doplňovaných částí si vyžádaly oproti původnímu předpokladu mnohem větší pracnost a náročnost zejména po výtvarné stránce. Výzdoba byla osazena na druhou maketu, postupně přesně rozměrově a tvarově upravenou. Po té byla výzdoba sejmuta a maketa předána truhlářům k výrobě definitivního dřevěného jádra. Jeho výroba se ukázala pracnější a jádro bylo restaurátorovi předáno o dva měsíce později oproti původnímu předpokladu. Následovaly finální úpravy definitivního ořechového jádra tak, aby výzdoba dokonale přilehla. V prosinci bylo jádro kompletně osazeno spodním plánem výzdoby. Úpravy povrchu definitivního jádra vyžadovaly opakované přikládání a odnímání jednotlivých částí výzdoby, proto původně plánované definitivní vlepení plomb bylo přesunuto do další etapy prací, aby manipulací nedošlo k jejich poškození. Bylo zhotoveno cca 300 stříbrných plomb do ražených plechů a reliéfů andělů a proroků. Ve vosku byly připraveny návrhy rukou jako náhrady za odstraněné mosazné doplňky z 19. stol. Sejmuté mosazné doplňky byly osazeny na příslušné sádrové odlitky a vystaveny v doprovodné expozici k relikviáři sv. Maura jako doklad o řemeslném přístupu k opravě v 19. století. Byla zhotovena a ozlacena galvanoplastická kopie ražené spodní lišty rozpadlého soklu relikviáře. Původní, pocházející též z 19. stol., byla natolik zkorodovaná, že ji nebylo možné použít. Pomocí mikroskopu byla provedena detailní fotodokumentace gem, kamenů, emailů i plastické výzdoby relikviáře.

leden 1999 - prosinec 1999:

Na nové jádro restaurátor postupně zkušebně uchytil výzdobu původními měděnými hřeby se zlacenými hlavičkami. Tento úkon znamenal předvrtat pro původní hřebíčky cca 3.000 dírek v odpovídající hloubce, aby později při zatloukání nebyly poškozeny a aby výzdoba dokonale přilehla. Po té bylo nutné výzdobu opět sejmout pro závěrečnou konzervaci. Restaurátor ozlatil a vlepil cca 700 plomb ze stříbrného plechu do dalších ražených plechů a kruhových reliéfů, z toho 400 plomb muselo být zhotoveno nad rámec původního plánu. Nutnost jejich vzniku vyplynula z průběhu prací a průzkumu jednotlivých částí pod mikroskopem, kdy se ukázalo, že množství trhlin je mnohem větší, než byl původní předpoklad. Zacelení bylo podmínkou záruky fyzické soudržnosti a také nezbytností proto, aby výplňová hmota reliéfů nevyvěrala na lícovou stranu. Současně probíhalo zaformování nově doplňovaných částí některých sošek. K tvarování nových doplňků byly také zhotoveny eprozinové dělitelné formy, do kterých byl tvarován tenký stříbrný plech. Do plynulého postupu prací vstoupilo v druhé polovině roku další stěhování restaurátorského pracoviště na jiné místo. Objekt, kde dosud restaurátoři pracovali, měnil majitele a začínala zde stavební rekonstrukce. Stěhování znamenalo časově náročnou přípravu k transportu všech jednotlivých částí relikviáře a vybavení dílny.

Výsledky speciální detailní fotodokumentace relikviáře prezentoval restaurátor formou velkého nástěnného kalendáře.

leden 2000 - prosinec 2000:

Započalo závěrečné restaurování sošek 12 apoštolů, Ježíše Krista a sv. Maura. Stovky perforací v křehkém stříbrném plechu způsobených bylo třeba vyspravit vlepením přesně tvarovaných stříbrných a zlacených plomb z plechu stejné tloušťky a ryzosti jako originál. Zhotovení jedné plomby pro vyspravení trhliny figury znamenalo mnohdy více jak několik hodin trpělivé práce.

Restaurátor inicioval výstavu rozpracovanosti v prostorách Starého paláce Pražského hradu, která byla zahájena 5. listopadu pod názvem Relikviář sv. Maura, proces restaurování jedinečné památky. Výstava přiblížila návštěvníkům náročnost restaurátorského procesu a průzkumů a umožnila nahlédnout do problematiky technik a technologií zlatnického umění. Na výstavě byla prezentována první pracovní verze CD-R.

leden 2001 - prosinec 2001:

Bylo provedeno restaurování všech 12 sošek apoštolů a sošky Krista a sv. Maura.Tento restaurátorský zásah představoval vytvarovat původními technologiemi přesně všechny plomby a chybějící tvarově velmi náročné tělesné partie ze stříbrného plechu, jejich ozlacení a definitivní vlepení na příslušné místo. Ze stříbra byly podle komisí odsouhlasených vzorů metodou ztraceného vosku odlity stříbrné ručičky sošek, které byly cizelérsky opracovány a ozlaceny. Vsazení některých doplňovaných částí do sošek bylo z technických a výtvarných důvodů odsunuto až k závěrečné kompletaci před převozem relikviáře, neboť až při závěrečné kompletaci bylo možné v kontextu uvážlivě vyzkoušet a zvolit optimální způsob závěrečné povrchové úpravy všech větších doplňovaných částí originálů sošek. Jedná se o barevnou hloubku a odstín zlacení, míru povrchové struktury - způsob leštění, imitace poréznosti, defektů, škrábanců, aby nové části korespondovaly s originálem. Finální upevnění ručiček do rukávů sošek bylo vyřešeno zhotovením vnitřních navlékacích stříbrných manžet, které přidrží novou ručičku v žádané poloze. Byly zhotoveny stříbrné trny, kterými budou sošky v dolní části vsazeny do dřevěného jádra. Naposledy použité trny byly železné a degradované korozí. Všechny sošky a reliéfy byly podrobeny rentgenofluorescenční analýze se zaměřením na srovnání ryzosti použitého stříbra. Spodní plochy měděných částí (ražené motivy, všechny podkladové plechy) byly na spodní ploše konzervovány roztokem Paraloidu B72 s benztriazolem, aby došlo k nasycení pórů povrchu kovu. Zrestaurovaná a konzervovaná výzdoba pak byla aplikována na definitivní jádro - do předvrtaných dírek byly skrz vrstvy výzdoby zatlučeny měděné hřebíčky se zlacenými hlavičkami. Při tomto definitivním osazení, kdy je nutno hřebíčky doklepnout tak, aby výzdoba těsně přilehla, bylo nutné hřebíčky ztenčovat, zkracovat nebo naopak prodlužovat podle přesné velikosti otvorů a výšky vrstev výzdoby. Před definitivním osazením na dřevěné jádro restaurátor všechny části výzdoby jednotlivě zdokumentoval zepředu a z rubu digitálním fotoaparátem sponzorsky zapůjčeným firmou Olympus. Takto bylo pořízeno cca 2000 záběrů. Snímky jsou ukládány do počítače a zálohovány na CD-R. Důvodem této pečlivé dokumentace je fakt, že po osazení výzdoby na jádro kovanými hřeby nebude možné bez další demontáže, kterou nelze předpokládat dříve než za 100let detaily výzdoby studovat.

leden 2002 - duben 2002:

Byla provedena závěrečná kompletace celé výzdoby relikviáře. Jeho součástí byly poslední korektury a přesné dotvarování nejnáročnějších doplňků sošek sv. Jana Evangelisty, sv. Tomáše a sv. Ondřeje, jejichž originální části se zachovaly v torzálním stavu. Ke sladění patinace a modelace klíčových doplňků mohlo dojít až při úplné kompletaci ve vztahu k celkové kompozici již nastrojeného relikviáře. Šlo o gesta a polohu rukou a partií rukávů a z toho se odvíjejících držení atributů, o správný sklon hlavy a chybějící kolenní partie. Toto citlivé sochařské doladění sošek a potažmo tak celku relikviáře se vymklo z rámce předpokládaných časových kalkulací restaurátorských úkonů. Při úplném závěru instalace výzdoby na jádro bylo potřeba pečlivě zvážit a volit míru krytí (doplnění) prázdných plošek v některých partiích relikviáře.

Všechny sošky a reliéfy byly vyplněny kompozicí složenou ze syntetického vosku vylehčeného dutými skleněnými kuličkami o průměru 0,2 mm. Následně byly osazeny na relikviář. 10. dubna byla dokončena závěrečná kompletace celé výzdoby relikviáře. Poté proběhla závěrečná dokumentace, natáčení dalších záběrů dokumentu Českou televizí a následný převoz relikviáře do Bečova nad Teplou.

Součástí prací restaurátora byla soustavná podrobná fotodokumentace, průběžné provádění potřebných průzkumů a analýz a spolupráce s dalšími odborníky při provádění nejrůznějších průzkumů. Restaurátor také spolupracoval od roku 1997 s Českou televizí na natáčení jednotlivých sekvencí dokumentárního filmu, podílel se na přípravě konkrétní obsahové náplně doprovodné expozice na zámku Bečov ve spolupráci s architektem, inicioval vznik CD-R, spolupracoval s truhlářem na stanovení optimálních parametrů přepravní etue a asistoval při převozu a uložení relikviáře sv. Maura do vitríny v Bečově nad Teplou.

Náklady na restaurování, konzervaci a další výdaje
Restaurování zlatnické části a tvarová rekonstrukce jádra

Náklady na provoz a zabezpečení chodu pracoviště, kde byl relikviář deponován a restaurován, náklady na vybavení dílny pro středověké zlatnické technologie a zřízení laboratorní části pro práci s chemikáliemi, nákup drahých kovů, chemikálií, nářadí, nástrojů a dalšího speciálního vybavení a doplňků činily cca 3,5 milionu korun.

Restaurování zlatnické výzdoby skládající se z cca 3.000 dílů včetně popisů a speciální restaurátorské fotodokumentace, dále tvarová rekonstrukce sošek, tvarová rekonstrukce jádra, průběžné průzkumy až po závěrečnou kompletaci památky probíhalo v období od poloviny roku 1991 do zpřístupnění na Bečově v květnu 2002. Celkové náklady na tuto kontinuální desetiletou práci dvou restaurátorů a příležitostnou práci jejich pěti asistentů si vyžádaly částku ve výši cca 4,5 milionů korun.

Celkově vynaložil Státní památkový ústav v Plzni na tento úsek práce cca 8 mil. Kč.
Ostatní restaurátorské práce, konzervace a průzkumy prováděné na jiných pracovištích

Kromě vlastního relikviáře byly zrestaurovány fragmenty textilu, byl proveden jejich materiálový, chemický a uměleckohistorický průzkum a byly adjustovány do rámů na speciálně vytvořené podložky. Dále byly restaurovány a do folií adjustovány papírové podložky kamenů. Rovněž fragmenty usní byly podrobeny podrobnému průzkumu a konzervovány.

Před konzervací původního dřevěného jádra relikviáře byl realizován jeho dendrochronologický průzkum. Podrobným chemickým průzkumem prošly také vzorky různých druhů dřeva na nové jádro relikviáře. Součástí tohoto úseku práce byly náklady na zhotovení dvou maket z lipového dřeva a definitivního dřevěného jádra.

Další průzkumy probíhaly na smaltech, kamenech a gemách. Celá řada průzkumů souvisela s použitím chemických látek při restaurování relikviáře i při přípravě vitríny a trezorové místnosti na Bečově - lepidla, nátěry, použité materiály atd., aby se předem vyloučily možné chemické reakce, které by mohly v budoucnu negativně ovlivnit stav relikviáře.

Kosterní pozůstatky byly podrobeny antropologické analýze a následné analýze DNA, která bude dále pokračovat. Průzkum DNA kostí byl realizován sponzorsky, stejně jako předchozí analýzy různých materiálů prováděné Kriminalistickým ústavem Praha.

Přesto si tyto související nezbytné činnosti celkem vyžádaly náklady ve výši cca 2,1 milionu Kč.
Další výdaje související s vystavením relikviáře na Bečově

Finančně náročná byla příprava expozice a zajištění ochranného a klimatického režimu vzácné památky - jen speciální vitrína s osvětlením, klimatizace místnosti a monitoring teploty a vlhkosti si vyžádaly částku 2,8 milionu korun. K tomu je nutno přičíst ještě nemalé náklady spojené se zabezpečovacím zařízením a celkovou přípravou zámku Bečov nad Teplou na přijetí významného exponátu.

Náklady byly převážně čerpány z prostředků, které dostával Státní památkový ústav v Plzni od MK ČR na celkovou činnost organizace. MF ČR poskytlo v roce 1995 účelovou dotaci ve výši 3 mil. Kč na restaurátorské práce a práce související s přípravou instalace. Z účelových prostředků MK ČR bylo hrazeno zabezpečovací zařízení a z Programu restaurování movitých kulturních památek uvolnilo ministerstvo na restaurátorské práce MK ČR celkem 1,56 mil. Kč.

Restaurátoři zlatnické výzdoby
Ak. soch. Alena Nováková
Ak. soch. Andrej Šumbera

Asistenti restaurátorů:
Ak. soch. Ladislav Komňacký
Ak. soch. Jitka Malovaná
Ak. soch. Eva Šumberová
Ak. soch. Martin Zet

Konzevace původního jádra
Oldřich Tatter

Zhotovení makety jádra a nového jádra relikviáře
Ing. Jan Reisner
Petr Špaček

Restaurování textilu
Ak. mal. Jarmila Sikytová

Restaurování papíru
Mgr. František Křivánek

Konzervace usní
TOMA Otrokovice

Vybroušení chybějících křišťálů na hřebeni relikviáře
Petr Šťastný

Členové odborné komise MK ČR
PhDr. Štefan Holčík
Ing. Jan Josef
PhDr. Marie Kotrbová
PhDr. Anežka Merhautová, DrSc.

Členové poradní komise Státního památkového ústavu v Plzni
PhDr. Dagmar Hejdová
PhDr. Josef Klimeš
Mgr. Gejza Šidlovský
PhDr. Ladislav Špaček

Organizace a řízení prací za Státní památkový ústav v Plzni
PhDr. Alena Černá

Fotografie
Jan Gryc
Jan Gloc
Andrej Šumbera

Fotografie mikroskopem OLYMPUS
Andrej Šumbera

 

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz

Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz