sv. Pavel

Sošky

Tlačené – tepané sošky

Termín tepání, či cizelování je v případě této mistrné středověké práce ne zcela výstižný. Tenký stříbrný plech vysoké ryzosti je zde tvarován pomocí forem ze dřeva a tmele, na které je materiál tlačen - stahován pomocí nástrojů dřevěných i kovových. To umožňuje vytvarování členité vysoké modelace, aniž by se použitý tenký materiál trhal. Tato již ve středověku zapomenutá technika je popsána v knize Theophilus presbyter, schedula diversarum artium. V doslovném překladu zní: práce tlačené - v kapitole: de opere ductili. Sošky a reliéfy na relikviáři sv. Maura patří svou kvalitou k vůbec nejlepším plastikám zlatnicky zhotoveným v kontextu středověkého zlatnictví.

Na relikviáři jsou umístěny sošky apoštolů a to s těmito ve většině případů novějšími atributy

Strana II.: apoštolové 1-6
1. sv. Pavel - pila
2. sv. Jakub Menší - kniha
3. sv. Bartoloměj - nůž
4. sv. Juda Tadeáš - hůl
5. sv. Tomáš - kniha
6. sv. Matouš - brko, kniha

Strana IV.: apoštolové 1-6
1. sv. Ondřej - kříž
2. sv. Jakub Větší - měšec na holi
3. sv. Matěj - sekera
4. sv. Filip - kříž
5. sv. Jan - kalich
6. sv. Petr - klíč, kniha

Pravděpodobně nevznikly současně. Ve srovnání s jinými vynikajícími a vzácnými relikviáři vyniká kompoziční um, živost provedení, oduševnělé zobrazení portrétů, skvělé a vynalézavé tvarosloví drapérií. Tyto mistrné práce restaurátory přivedly na myšlenku zpracování velmi podrobné fotodokumentace s využitím makroobjektivu a mikroskopu.

Klasické cizelérské techniky se využilo až k dokreslení detailů jemnými čakany jako oči, kadeře, či upřesnění profilace draperie. Teprve na závěr prací se provedlo zlacení v ohni.

Povrch modelace byl nakonec upraven leštěním pomocí ocelového hladítka - tzv. štálem. Pro svou křehkost byly plastiky i reliéfy vyplněny tmelem, aby byly odolnější proti případným nárazům. Povrch nese bezpočet takovýchto ataků, což vzhledem ke stáří relikviáře a používání při procesí je pochopitelné. Nejvíce zranitelné byly vyčnívající části - ručičky modelované do prostoru. Původní se zachovaly pouze zcela jistě u sošky sv. Matěje a pravděpodobně u sv. Petra. V průběhu času, jak se poškozovaly, byly postupně opraveny, doplněny. Nejvíce doplnění, bohužel úrovní nejhorší, bylo provedeno v minulém století,. Z hlediska dnešních kritérií restaurování neodpovídají zmíněné problematické doplňky z mnoha důvodů. Nevyhovují požadavkům vhodnosti odpovídajícího druhu slitiny a také tvarově, kde problémem je nepřesná návaznost k modelaci originálních částí. Problematické je též sochařské hledisko - naivní modelace doplňků z minulého století vyznívá velmi sporně.

V minulém století také došlo k chybnému vyplnění plastik sádrou, která vlivem vlhka zvětšila svůj objem a umocnila rozsah prasklin modelace.